Statečné ženy

Neděle 10. 3. 2019

V rámci letošního svátku MDŽ jsem se rozhodla, že se zamyslím nad pro mne osobně inspirativními ženami, které osobně znám. Vybrala jsem tři, každá je úplně jiná, ale všechny mají společnou touhu pomáhat druhým, podporovat je a statečně si jít za svými sny. 

 

 

Eva Laurenčíková pro mne představuje tu nejmíň okázalou statečnost, která má ale o to větší sílu měnit svět. Je maminkou tělesně handicapovaného Honzy, který je jí ale svoji vnitřní silou a odvahou velkou inspirací.

Eva mi svěřila svého Honzu (s doprovodem sestry Emy) na měsíční stáž do EP v Bruselu. Nebudu předstírat  - všichni jsme se tak trochu báli, jak to zvládneme a museli jsme překonat řadu překážek – včetně nalezení bezbariérového ubytování.

Díky tomu jsem ale měla velkou šanci osobně zažít, jak je důležité překonávat nejen ty fyzické bariéry, protože právě tato zkušenost vede člověka k mnohem větší vnitřní pokoře.

Dodnes, když jsem z práce unavená a vyčerpaná, vzpomenu na Honzu - na jeho úsměv a především upřímný optimismus. A uvědomím si, že všechno má své řešení a dá se zvládnout!

Eva navíc dokáže transformovat své zkušenosti se synem do pomoci ostatním handicapovaným a hledá možnosti, jak jim ulehčit jejich životy. Protože i relativní drobnost pro zdravého člověka je pro ně velkou podporou! Děkuji Honzovi i Evě za radost a sílu, kterou kolem sebe rozdávají.

 

Olga Michutová z Rodiny sv. Zdislavy v Rožnově pod Radhoštěm je další odvážná žena, kterou znám mnoho let a je mi velkou inspirací. Je průkopnicí budování rodinných domů pro pěstounské rodiny. Pokud vím, tak nikdo jiný se nevěnuje právě téhle činnosti, která je základním stavebním kamenem pro „nové“ rodiny. Její životní motto zní: „vytvořit nový domov s mámou a tátou“. Dodnes pracuje a doprovází své pěstounské rodiny a díky tomu opravdu ví, jaké mají problémy a co potřebují.

Jsem velmi ráda, že jsem také některé děti z těchto pěstounských rodin mohla osobně poznat, když za mnou přijeli do Bruselu do Evropského parlamentu.

Olga se mi nedávno svěřila, že má další plán, jak pomáhat dětem, které neměli štěstí na svou rodinu. Chtěla by se mnou spolupracovat na budování domů na půl cesty pro děti, které opouštějí dětské domovy a potřebují pomoc se startem do života. Tato inspirativní žena stále vymýšlí nové projekty a všechny kolem sebe motivuje k pomoci druhým.

 

Děkuji i touto cestou své mamince Evě Novákové, která je mi vždy na blízku, i když jsem velmi často daleko. Moje maminka musela být statečná už od útlého dětství. Během 2. světové války ji schovávali před Gestapem, které odvezlo její rodiče do koncentračního tábora. Nezlomili ji ani komunisté. Nikdy nevstoupila do KSČ, i když práce a kariéra pro ni byly důležité.

Pracovala jako lékařka a přivedla na svět mnoho dětí, které potkává dodnes v ulicích Kroměříže. Jedno z jejich „dětí“ je i Klub Unesco v Kroměříži, který založila v roce 1991.   

Je pro mne stálou inspirací. Nikdy se nepřestala učit nové věci a prožívat radost z velkých i malých věcí, které jí život přináší.

I když má právo odpočívat, tak vytrvale pracuje na nových projektech – veřejných i osobních. Opravdu jí děkuji za to, že nám pořád pomáhá a to i v naprosto konkrétních chvílích - i když ji bolí nohy, vozí pravnoučata v kočárku. Děkuji ti maminko za všechno!

 

 


Galerie:


Chcete vědět aktuality z mého působení v Evropském parlamentu i v Česku?

Facebook
Twitter
Instagram
Poslanecký klub ELS
Evropský parlament
KDU-ČSL

Michaela Šojdrová, © 2018 · Všechna práva vyhrazena | Ochrana osobních údajů | RSS kanál

Hexadesign