Proč jsem nepodpořila zprávu o opatření ve prospěch Itálie a Řecka
Čtvrtek 10. 9. 2015,
Pro zprávu paní poslanykně Keller jsem nehlasovala. Ne však proto, že bych byla proti uprchlíkům a proti solidaritě s nimi. Ta je potřebná a nutná a je výrazem našeho lidství. Osobními prostředky se snažím uprchlíkům pomáhat, zejména křesťanským rodinám Iráčanů a Syřanů pronásledovaných krutovládou tzv. Islámského státu, protože je to v souladu s hodnotami, které vyznávám.
Zdoj: © European Union 2015
Pro zprávu jsem však nehlasovala, protože jde za hranici společné dohody členských států o jednorázovém opatření ve formě přerozdělení 40.000 uprchlíků, ke které došlo na jednání Rady v červnu tohoto roku. S původním rozhodnutím a návrhem Komise souhlasím a podporuji jej. Považuji za zásadní, aby se právě představitelé členský států, kteří jsou zodpovědní za bezpečnost a za provádění azylové politiky na územích svých států, dohodli na přijímání uprchlíků. Role Evropského parlamentu rozhodně není v tom, aby rozhodoval za ně!
Parlament již dříve jasně řekl, že státy musí být solidární, musí se podělit o bohatství i problémy, které máme. Je to dostačující rámec, který k dohodě členských států vybízí!
Upozorňuji na to, že pravidla, která se navrhují, jsou potřebná. Jsem ale zastánce takových kroků, kterým lidé mohou porozumět. Přijímání uprchlíků z některých zemí totiž bohužel není jen otázkou solidarity a humanity. S tím by většina lidí neměla problém, ale bohužel víme, že jde mnohdy o vážnou otázku bezpečnostní. Zde je třeba postupovat s velkou obezřetnostní a vědět, kdo k nám přichází. Zkrátka jsme také povinni udělat vše pro bezpečnost našich občanů a proti riziku terorismu, který se řadí k největším hrozbám naší doby.
