Prohlášení europoslankyně Michaely Šojdrové (KDU-ČSL) k situaci v Turecku: Puč v Turecku upevnil moc prezidenta
Pondělí 25. 7. 2016,
„EU nemůže schvalovat trest smrti ani plošnou represi vůči tureckým soudcům, akademikům a médiím,“ říká europoslankyně Michaela Šojdrová, která je členkou parlametní delegace EU-Turecko.
Zdroj: https://commons.wikimedia.org/
Výjimečný stav, represe vůči soudcům, prokurátorům, univerzitním pedagogům i médiím, které uplatňuje turecký prezident Recep Tayyip Erdogan po nezdařeném vojenském puči, vypadají jako předem promyšlený plán proti prezidentovým oponentům.
V posledních letech Erdogan dělal všechny kroky k tomu, aby upevňoval svoji moc a jeho vláda nese prvky diktatury a autoritářství. Svědčí o tom výměna premiéra letos v květnu a další návrhy zákonů, které se týkají boje proti opozici. Není pochyb o tom, že turecký prezident měl připravené seznamy svých oponentů v řadách justice, armády, vzdělávacích pracovníků i médií a po nevydařeném pokusu o vojenský převrat využil příležitosti proti svým kritikům plošně zasáhnout.
Trest smrti, jehož znovuzavedení je v Turecku na pořadu dne – jakkoli je nepřijatelný v rámci EU a je v silném rozporu s Evropskou úmluvou o lidských právech –, považuji za vnitřní záležitost Turecka. Pokud Turecko zavede trest smrti, bude to mít dopady například na jeho členství v Radě Evropy. Turecko tím jen potvrzuje, že se nemůže stát členem EU, ale neznamená to, že nemůžeme spolupracovat, zejména v rámci NATO. Nesouhlasím s trestem smrti, považuji ho za zneužitelný vůči nevinným obětem politických procesů, ale to je asi tak všechno co mohu v dnešní situaci vůči Turecku, které čelí mnoha vnějším i vnitřním bezpečnostním problémům požadovat.
Je dobře, že představitelé EU odsoudili pokus o puč. Potřebujeme stabilní Turecko. Pokud by byl vojenský převrat úspěšný, sesazení Erdogana mohlo rozpoutat další občanskou válku v regionu. Proto EU i NATO podpořiy tureckou vládu a ne pučisty. Omezení demokracie je v období krize krátkodobě a výjimečně možné, masová vlna represí, ale neodpovídá tomu, co by se mělo nazývat upevněním demokratické vlády u moci. Není možné souhlasit a podporovat teror a nelidské zacházení vůči domácímu obyvatelstvu a menšinám. To je hranice, za kterou nelze jít a kdy hrozí, že Turecko přestane být pro EU přijatelným partnerem.
