Českým národním zájmem není jen plný žaludek
Úterý 2. 9. 2014, Michaela Šojdrová
„Není s kým jiným jednat než s Putinem. Putin je ruský prezident, má rozhodující vliv na to, co se dnes odehrává ve východní části Ukrajiny, evidentně má rozhodující vliv na to, jakým způsobem se chovají ukrajinští separatisté, a není nikdo jiný, s kým by se dalo v této věci jednat,“ pronesl na konci srpna předseda české vlády Bohuslav Sobotka.
Nepřipomíná vám to něco? Zkusme si dosadit místo roku 2014 rok 1938, místo Putina „Herr Hitlera“ a uvedený výrok by pak mohl klidně vypadnout z úst nechvalně známému Neville Chamberlainovi stojícímu v čele britské vlády v předvečer Mnichovské krize. Ano, každé podobné srovnání bude mít vždy jednu nohu kratší, nicméně výše uvedená slova musí být zejména na základě naší historické zkušenosti s hozením přes palubu západním světem vnímána s velikou ostražitostí!
Zkusme si dosadit místo roku 2014 rok 1938 a předvečer Mnichovské krize.
Sobotkovi nelze upřít, že si aktuální ruskou hrozbu alespoň zčásti uvědomuje a dokáže ji i (byť opatrně) pojmenovat. O to více smutné pak ale je, že se svým postojem k dalšímu možnému zostření sankcí evidentně snaží pouze zavděčit se velké části vlastní strany a svým voličům. Hlavně si nenahněvat spolustraníky a voliče, vždyť volby tu budou do tří let!
V ČSSD poměrně silně rezonuje názor, že Česká republika by měla být mostem mezi Východem a Západem. Právě takovou cestu razila po osvobození Československa v roce 1945 řada intelektuálů včetně prezidenta Beneše. Historie nám ale ukázala, jak tragická tato slepá cesta byla. Kulturně patříme na Západ a nejsme a neměli bychom být pro nikoho koridorem či mostem. Naše ukotvení v západním civilizačním okruhu je zatím pevné, ale dnešní dny nám velmi ukazují jeho potenciální křehkost. Appeasement je luxus, který si viděno prizmatem našeho minulého národního utrpení nesmíme dovolit!
Jednat je třeba, ale netvrdila bych, že sankce výsledky nepřinášejí. Vždyť sankce uvalené EU a světovým společenstvím sotva vešly v platnost. Jaká v tom případě na druhou stranu přinášejí výsledky nekonečná jednání, která nejsou opřena o pevný hodnotový postoj? Jen další potoky krve nevinných lidí bez ohledu na stranu konfliktu! Například Angela Merkelová se přitom vyjádřila naprosto jasně a nalila sobě i občanům čistého vína, když prohlásila, že nové sankce německou ekonomiku sice poškodit mohou, ale „nedělat nic“ není možné. To přitom jednání, která jsou samozřejmě nezbytná, ani v nejmenším nevylučuje. Jenom podotýkám, že objem německého zahraničního obchodu s Ruskem je přitom daleko větší než ten náš.
Michaela Šojdrová, poslankyně Evropského parlamentu
