Část příběhu, co se do filmu More Miko nedostala
Pondělí 20. 3. 2023,
Se zájmem jsem si přečetla rozhovor Ondřeje Kundry s Jardou Mikou, který vyšel v Respektu u příležitosti uvedení filmu Robina Kvapila More Miko v pondělí 6. března 2023. Na premiéře jsem byla a film vnímám jako osobitou režijní výpověď o Jardově neskutečné vytrvalosti a touze pomáhat a také jako výpověď o naší společnosti, politice, nadějích a zklamáních. Ráda bych využila toho, že se tematika uprchlických dětí z Řecka znovu dostala do veřejného prostoru, a podělila o část příběhu, který se do filmu nedostal. Je to příběh desítek lidí a organizací, kteří stejně neúnavně a vytrvale jako Jarda pomáhají dětským obětem války a díky kterým se podařilo nedoprovázené děti z řeckých uprchlických táborů dostat do bezpečí. Někteří z nich se i mihli v záběrech filmu More Miko.
Situaci nedoprovázených dětí v Evropě řeším od roku 2014, kdy jsem se stala členkou Meziparlamentní skupiny pro práva dětí. Evropský parlament se v letech 2017-2018 zabýval zmizelými uprchlickými dětmi – podle tehdejších statistik v rámci uprchlické krize beze stopy zmizelo deset tisíc dětí! Tehdy jsem poprvé se svým týmem odjela na misi do řeckých uprchlických táborů. O cestě a situaci uprchlických dětí vyšlo i pár článků v tisku, kterých si tehdy všimli lidé z iniciativy Češi pomáhají a spojili se se mnou. Už tehdy intenzivně pracovali na pomoci dětem v táborech a vytvářeli síť pěstounských rodin, které se chtěli o děti postarat. Tak jsem se setkala s obdivuhodnou doktorkou Hanou Pospíšilovou a svérázným zakladatelem iniciativy Jardu Miko a mnoha dalšími.
Vydali jsem se pak společně na dobrodružnou cestu, během které jsme připravili seznam dětí a představili možnosti krátkodobé i dlouhodobé pomoci. V průběhu této cesty se k nám připojil i štáb režiséra Robina Kvapila. Tehdejší premiér Babiš a ministr vnitra Hamáček nám házeli klacky pod nohy. Vzali si i na pomoc podvodnou organizaci Mezinárodní dětský červený kříž, která mě nejdříve obvinila z toho, že jsem jim myšlenku s 50 dětmi ukradla. Když jsem jim nabídla, ať se k nám připojí, tak začali s pomocí dezinformátorů tvrdit, že žádné opuštěné děti v Řecku nejsou anebo naši pomoc nepotřebují.
Chvílemi situace doma i v Řecku vypadala pro děti i pro nás beznadějně, dlouhodobé řešení bylo v nedohlednu a vypadalo politicky neprůstřelné.
Po tragickém požáru v táboře Moria se hnuly ledy. Několik tisíc těchto dětí relokováno do zemí EU, a to nejen Německa, ale taky Rumunska, Portugalska, Estonska. Dnes už nedoprovázené děti v táborech ani na ulici nenajdete a je o ně postaráno i díky solidaritě českých občanů. V říjnu 2022 jsem navštívila organizaci Iliaktida, která na Lesbosu zajišťuje péči pro asi stovku nedoprovázených dětí. Její vzdělávací program je financovaný českou iniciativou „Pomoc dětem na útěku“. Pravicová vláda, která v Řecku nastoupila v červenci 2019, vybudovala na ostrově Lesbos i díky evropským fondům úplně nové uprchlické registrační centrum. Když jsem tam loni s lidmi hovořila, byla vidět i jiná klidnější atmosféra a důstojnější životní podmínky pro rodiny s dětmi. Vláda také zapracovala na výrazném zkrácení doby pro vyřizování azylu nebo návraty pro ty, kterým azyl nebyl udělen.
Situace v Řecku se změnila i díky tlaku nás politiků z Bruselu na změnu tamního systému sociálně-právní ochrany dětí. Ráda bych tímto poděkovala Martinu Rozumkovi a Organizaci pro pomoc uprchlíkům, kde pracují špičkoví odborníci, právníci a sociální pracovníci, kteří nám ukázali příklady dobré praxe, doprovázeli nás na schůzkách s představiteli řecké vlády a mezinárodními organizacemi, přesvědčovali s námi (a Jardou) v Evropském parlamentu další členské státy o potřebě pomoci. Je škoda, že jsme byli vyslyšeni všude jinde, jen ne doma. Ale věřím, že i to se změní.
Netvrdím, že se podařilo vyřešit všechny problémy uprchlických dětí v Řecku. Náš příběh ale dokazuje, že má cenu se postavit na stranu solidarity a že uprchlická krize se dá řešit bezpečně. Teď je na řadě, aby se na stranu bezpečnosti a solidarity připojila i Česká republika.
Řada lidí se mě stále se zájmem nebo někdy i jízlivě ptá: „Jak to dopadlo se sirotky?“. Ta delší odpověď je v textu výše a ta kratší: „Dobře“.
