Zprávy

Babiš, Berlusconi, migrace a budoucnost Evropy

Čtvrtek 26.10.2017 Články Blog EP

Zamyšlení nad výsledky voleb pohledem z jihu

Zahraniční tisk často srovnává Andreje Babiše se Silviem Berlusconim (i Donaldem Trumpem). Kvůli jeho „nadstandardním“ vztahům s médii jsme si vyslechli silnou kritiku i na půdě Evropského parlamentu - v květnu 2017 zde proběhla rozprava o rizicích zneužívání sdělovacích prostředků v České republice. Komisařka Cecilia Malmströmová vyjádřila nespokojenost nad „ovlivňováním médií politiky, konfliktem zájmů mezi vlastnictvím médií a politickou zodpovědností a transparentností vlastnických vztahů v médiích". Jméno Babiš během rozpravy o ohrožení svobody médií na půdě Evropského parlamentu padlo mnohokrát – více zde. Nyní se Babiš stal vítězem voleb, který hledá koaličního partnera, policie vyšetřuje jeho podnikatelské aktivity a on bude muset spolupracovat s tolik kritizovanou Evropou.

Itálie a její Berlusconi jsou v jiné situaci než ČR, protože migrace a otazníky nad Eurem nejsou pro ni jen teoretické. Politická nestabilita, neřešené hospodářské problémy a snaha opustit euro by totiž mohly být spouštěčem další nejistoty po referendu o setrvání Velké Británie v Evropské unii. Představitelé Evropské unie by měli ustavičně pracovat na reformě unie s cílem přiblížit ji evropským občanům a obnovit jejich důvěru v tento projekt. Italské problémy i vítězství Andreje Babiše, tak nemusejí být pro Evropu jen hrozbou, ale možná také příležitostí.

Poprosila jsem svého stážistu Jana Belardiho, který italskou politiku intenzivně sleduje, aby mi pomohl odpovědět na otázku: Jaká je tedy doopravdy paralela mezi italským a českým mediálním magnátem a jaká je politická situaci v Itálii před volbami, které mají být v květnu 2018?

Miliardový byznys, vlastní mediální skupiny nebo problémy se zákonem ­– to jsou jedny ze shodných rysů těchto dvou mužů. Zajímavé je, že i začátek jejich politické kariéry byl dosti podobný. Oba založili své politické subjekty těsně před volbami a oběma se podařilo získat velké procento hlasů. Berlusconi takto roku 1994 poprvé vyhrál volby. Přesto, že Babišovo hnutí skončilo ve volbách roku 2013 druhé, jednalo se o nesporný úspěch. V roce 2017 se stal vítězem.

Na druhou stranu, Andrej Babiš postrádá charisma lídra jako má il Cavaliere (Berlusconiho přezdívka) a naopak Berlusconi nerozdává v italských ulicích pizzu v rámci předvolební kampaně.

Po uzavření dohody mezi Evropskou unií a Tureckem v březnu roku 2016 se změnila hlavní trasa ilegální imigrace do EU. Řecko tak bylo vystřídáno Itálií, do které se migranti vydávají především z libyjského pobřeží. Italská vláda dlouho marně bojovala s náporem imigrantů, situace se však v poslední době zlepšila a počty imigrantů klesají. To je výsledkem nových opatření italské vlády (např. kodex pravidel, který musely přijmout humanitární organizace) nebo horšícího se počasí ve Středozemním moři. V nedávné době se v médiích objevila také informace, že za poklesem stojí dohoda mezi italskou vládou a libyjskými milicemi, které v současné době brání migrantům v nalodění na libyjském pobřeží. Spekulace, že za tyto služby Itálie zaplatila, však nebyly Římem potvrzeny.

Není to však jen migrační krize, která sužuje Itálii. Aktuální jsou stále všeobecně známé hospodářské problémy Itálie jako veřejný dluh přesahující 130 % HDP, permanentní deficity státního rozpočtu, vysoká nezaměstnanost, problémy italských bank, vysoké daňové zatížení nebo nízký ekonomický růst. Itálie se po odchodu Velké Británie z EU stane třetí nejsilnější ekonomikou v unii. Její neřešené problémy by tedy mohly mít závažné následky jak pro společnou měnu, tak pro unii jako takovou. Silvio Berlusconi nedávno přišel s návrhem zavést v Itálii paralelní měnu, která by pomohla nastartovat ekonomiku Apeninského poloostrova. Euro je v současnosti pro Itálii příliš silné a od jeho přijetí Itálie fakticky stagnuje. Je historickým faktem, že Itálii se nejvíce dařilo v obdobích, kdy byla její měna (lira) podhodnocena.

Migrační krize a přetrvávající hospodářské problémy se přirozeně projevily také v náladách italské veřejnosti, což se odráží ve volebních preferencích. Volby do italského parlamentu by se měly uskutečnit nejpozději v květnu příštího roku, avšak předvolební průzkumy jsou nekompromisní. O první místo se dělí levicová Demokratická strana a euroskeptické Hnutí 5 hvězd. Oba subjekty by nyní podle průzkumů obdržely přibližně 26 až 28 procent hlasů. O třetí a čtvrté místo se přetahuje Liga Severu usilující o osamostatnění bohatých severoitalských regionů od zbytku země a strana Forza Italia mediálního magnáta a miliardáře Silvia Berlusconiho. Obě strany, které se již dohodly na společné středopravicové alianci, získávají ve volebních průzkumech mezi 13 až 15 procenty. Je faktem, že ze čtyř nejsilnějších politických subjektů jsou hned tři proti společné evropské měně. I přesto, že volby mohou dopadnout jinak, můžeme zatím na základě průzkumů vypozorovat rozhořčení Italů nad vývojem v zemi. Sestavování vládní koalice bude pravděpodobně problematické, což je komplikováno italským dokonalým bikameralismem, kdy vláda musí disponovat většinou jak v Poslanecké sněmovně, tak v Senátu.



Sdílet zprávu